Oldtimer & Teilemarkt Riesa 2013

Název

Oldtimer & Teilemarkt Riesa 2013

Popis

22.2.2013.
17.00h Chystáme se již tradičně na burzu do Východního Německa do Riesy. Venku padá sníh, na tv nova hlasí kalamity. Dnes má přijet Hoďa do Prahy, abychom k ránu rovnou vyrazili i s Lubíkem směr Východní Německo. Mladoboleslavská stojí kvůli sněhu, kolona a Hoďa v ní. Po Několika hodinách doráží do Prahy.
22.00h se scházíme v našem bytě na Novodvorské. Debatujem, jíme a těšíme se…
Cca 23.00h Volá Lubík, okamžitě pokládá. Volám zpět, ze sluchátka se ozývá veselý hlas šlapající si na jazyk. Lubík oznamuje, že míří z jakéhosi pohostinství již domů a že je vše v nejlepším pořádku. Domlouváme se na třetí hodinu ranní.
Kolem 00.00h se shodujem, že již nemá cenu jít spát.
1.45h Teď se nám chce s Hoďou opravdu spát. Nejít spát, se již nezdá tak dobrý nápad.
Hoďa se nepozorovaně natahuje na gauč a v tu samou chvíly zavíra oči a upadá do polospanku. Ne na dlouho, touha po východněmeckých dílech mu nedá usnout!
2.00h Balíme pár nezbytností na cestu, sprcha, kontrola nezbytností na cestu
3.00h Venku sněží. Ometáme oktávku. Zapujčil jsem si jí od zaměstnavatele, kvůli nízke spotřebě nafty. Vyrážíme do Vršovic. Po krátkém čekání, se ze dveří vypotácí splihlá postava Lubíka. Sinavý obličej a mohutné kruhy pod očima dávali jasně najevo, Lubíkovo rozpoložení. Opakované kletby a tiché bědování ,to bylo z počátku jediné, co měl Lubík na srdci.
3.30h Pohodlně se uvelelbíme, zapálím cigaretu a vyrážíme směr Teplice. Silnice prázdné, bez náledí. Kalamity byly k vidění opět jen na nově. Zjistil jsem, žemáme neskutečně smradlavou směs na ostřikovače a k tomu neúčinné stěrače. Takže smrad z ostřikovačů jsme cítili každou chvíly.
Jedeme pomalu na spotřebu – 5,2 l /100km. V teplicích již tradičně sjedeme blbě a míříme zpět do Prahy. Po pár metrech zastavujem. Startujem navigace, jiíme čokoládu a já kouřím.
Najíždíme směr Dresden. Cesta ubíha dobře.
4.30h Přejíždíme hraniční přechod. Pod mostem stojí dalniční policie, pro jistotu přibržďujeme.
Chlapci spí…
5.30h po hodině cesty po německé dálnici zastavujeme již tradičně na odpočívadle.
Děláme první fotografie, občerstvujeme se, vykouřím několik cigaret .
6.00h Jsme před Dráždanama, poznávám dálnici. V tom však Lubikova navigace hlasí sjet z dálnice na Radebaul. S obavami sjíždíme, po pár kilometrech dojíždíme k rozkopané silnici a zákazu vjezdu. Trasa se přepočítává. Mozky již nefungují, nevíme kudy, názory se neshodují. Každá navigace ukazuje uplně jinou trasu. Lubík si vysloužil přezdívku Umleitung /objížďka.
Víme, že chceme jet přes Maisen. Nakonec se nám to i podařilo. Namísto ubijející, ale svižné jizdě po dálnici míříme do Riesy po okreskách, přes vesničky. Zatím je tma, sněží. Zasněžené pláně a uprostřed silnička pokrytá ledovou krustou. Občas silničář…
Zajímavé však bylo, že v každé vesnici již pylně pracovala parta silničářů, chodníkářů. Spousta z nich byly obyčejní lidé, kteří se rozhodli si přivstat a vyčistit svou vesnici do poslední sněhové vločky
Chlapci spí. Snažím se pořídit videozáznam, zachytit atmosféru rozbřesku slunce nad zasněženými Saskými pláněmi.
6.15h 6km od Riesy zastavuji. Nadýchat se čerstvého vzduchu, ať za jízdy nespíme všichni tři.
6.30h Přijíždíme do Riesy z druhé strany, než jsme zvyklí. Potkáváme první poutače na burzu. Po chvilce poznáváme opuštěné domy na okraji města. Blížíme se k ERDGAS Aréně. Venku již stojí kolona prodejců mířící do haly. Přijíždíme na parkoviště. Pootevřu okénko, v tu ránu všichni usínáme jako jeden muž.
8.00h Po hodině a půl se probouzíme. Svačíme Silviny, také již tradiční, řízky a hrozně silné kafe. Je pěkná zima, rozespalí a s otlačeninami vyrážíme ke vstupu. Ještě na parkovišti potkáváme 4Taktního barkase. Hoďa má zjevnou radost. Jdeme kolem brány pro prodejce. Láká nás…. Představa, že můžeme vniknout na prodejní plochu dříve než ostatní a vše skoupit. Brána je však střežena drobonou němkou v nadměrně větší pánské bundě s nápisem security. Jdeme tedy ke kase, která je zatím zavřená. Postavíme se do zatím malé fronty čítající zhruba pět lidí. Starý známí, kteří již předešlé ročníky byly vždy jako první ve frontě. Většinou důchodci, odhadujeme je na bývalé příslušníky SS. Čekáme…..
8.30h Čekáme. Rázem se za námi tvoří dlouhá fronta, obtáčející celou erdgasarenu. Těsně za námi stojí nejhlasitější člen fronty jakýsi polák. Poslouchám hlasitou polštinu a doufám, že nás již brzy pustí dovnitř. Prohlížím si domorodé Sasy a jejich retro obličeje s knírky a zvláštními účesy dob dávno minulých. Přemýšlím co je to za rasu, k degeneraci došlo asi díky křížením příbuzných mezi sebou po generace.
Lubík na denním světle vypadá ještě hůř než jsem čekal. Stěžuje si, že mu není dobře.
Hoďa přešlapuje a kontroluje ohromný pakl eurobankovek uložený v igelitovém pytlíku, jako každý správný vekslák
9.00h Roleta u vstupu zmizela, kasa je otevřená. Rázem nás předbíhá pár domorodých němců. Výhružně střihají kníry, proto raději ani nic nenamítám a pouštím je před sebe. Stejně jsem dal svou pětieurovku na vstup Lubíkovi a ten zůstává někde pozadu. Asi se rozmýšlí, zda li se ještě nemá vyzvracet.
Vstupujeme do arény. Zatím je ticho málo lidí. To však vydrží první dvě minuty. Prodejci jsou již připraveni, zboží rozložené.
Ženeme se k bedýnkám plných dílů. Oči nervózně přeskakují z dílu na díl, nevyspalý mozek šrotuje informace a snaží se rozpoznat potřebné součástky a dobové předměty.
Záhy objevuji parkovací hodiny s přísavkou na sklo. Upozorňuju Lubíka, který obratem hodiny kupuje. Jdeme dál, prohlížíme, smlouváme občas i něco vezmeme do ruky. Vše je však drahé. Ceny začínají vysoko, na to aby se daly usmlouvat na přijatelnou částku.
Nejvíce pokoupil Lubík a to venku v tuhém mrazu, kde prokřehlí prodejci podlehli námitkám a nechali se usmlouvat na lidové ceny. Ddr bedna na nářadí, chrom. Mlhovky, trychtýř originál na trabant nádrž nový. Hoďa sháněl zadní kryty světel na barkase, které nakonec s obtížemi sehnal. Největší radost mu udělala lanka na wartburga, po euru kus. „No nekupte to, když je to tak levný“ jásal. Já si koupil umaštěný pytlík s ddr nářadím. V kapse mě pálily eura, ale nevidel jsem nic za co bych je chtěl utratit. Na konec jsem venku u miniaturního usměvavého prodejce objevil vozík pro Vojtu. Z 25 E jsem usmlouval na 15 E a vesele jsem s vozíkem kráčel k autu na parkoviště. Po cestě stál krásný robur, u kterého jsme si udělali pár památečních fotek.
Pak jsme před mrazem utekli a pokračovali v obhlídce uvnitř. Občerstvili jsme se bockwurstem, Lubíka jsem donutil koupit pivo a všichni tři jsme si sedli na tribunu a pozorovali ten cvrkot. Hoďa se zaposlpouchal do všeho toho smlouvání, dotazů a informací. Připadal mi, jako když Jiřík ve Zlatovlásce snědl kousek kouzelného hada a rozuměl řeči zvířat….
Občerstvení párkem velikosti bochníku chleba a místním pivem nás natolik uspalo, že jsme klimbali v laminátových židlích, jako miminka.
Pak jsme v rychlosti oběhli celou burzu, zda ještě něco neobjevíme a zamířili jsme k autu. Vyrazili jsme z Riesy směrem na dálnici. Cesty byli ještě více zasněžené a omrzlé, než když jsme přijížděli. Krajina kolem Riesy jsou jen rovné pláně, sem tam vzdušná elektrárna. Silnice pomalu mizela pod nafoukaným sněhem a splývala s bílým okolím. Lehké bloudění, díky objížďkám – Umleitung.
Později najíždíme na dálnici. S klidem, že již cesta bude ubíhat přidávám na přiměřenou rychlost k rozbředlé vozovce. V dálce před námi vidím sypač s pluhem.
Radost po pár minutách vystřídá zklamání. Verkehrsstau – dopravní zácpa. Lituji, že jsme si v erdgas areně nekoupil za pět euro cigarety. Zajíždíme do dlouhé kolony aut. Správce potravin ze zadniho sedadla Lubík hlásí, že došly veškeré tekutiny a zbývá akorát trocha toho hrozně silného kafe v termosce. Jedinou nádobu co máme je nevypláchlý plastový kelímek od piva. Naléváme kafe do kelímku a ochutnáváme. Kafe ve spojení s pivem a roztavující se plastovou hmotou kelímku utvořilo zvláštní chuť. Tento nápoj jsme pojmenovali Moccabier. Humor kolem Moccabieru nás zabavil po celou zácpu. „Ve tvém kníru, polechtá tě pěna z Moccabieru““Do každého kníru trocha pěny z Moccabieru“
„Moccabier za světový mír““po požití Moccabieru, navždy žíti budem v míru“
Nakonec došel i MccBr a auta se pomalu rozjela. Na kopci stál polský kamion. Další zácpu způsobil opuštěný karavan v pravém pruhu.
Po 4,5h dorážíme kolem osmé hodiny do Prahy.

Období

Statistiky

  • 86 fotek
  • 2 videa
  • 0 se líbí

Kategorie a štítky

Nastavení

Nahlásit album
Slevy 25 % platí na všechny dárky z fotek. Vytvořte si z vašich fotek snadno fotoknihu, plakát, fotky na zeď a další fotoprodukty. Sleva platí po zadání kódu: Vajicka
S kódem: Vajicka Akce platí do 14. 4. 2024
Zjistit více
Reklama

Pokračujte v prohlížení

Jestli se vám album líbí…

Přihlásit se na Rajče Prohlédnout znovu
Spustit prezentaci Zastavit
TIPZměny uložíte také pokračováním na další fotku či video a zrušíte je klávesou ESC.
Přidejte do popisu štítky (např. #svatba #cestování) a fotku či video tak objeví více lidí.
Oldtimer & Teilemarkt Riesa 2013
Komentáře Přidat